Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nora II. - Bublina

V pátek dne 9.2.2007 jsem byla odpoledne na procházce s Norou. Nejprve jsme zjišťovaly jak probíhá výstavba nádjezdu nad železniční tratí směrem do Zábřehu, pak jsme se šly podívat na stav vody řeky Moravy u papírenského náhonu, kde vždy vzpomenu na Martinovou spolužačku ze druhé třídy, která se tam utopila. Letos by měla třicet let. Doslova jsme přebrodily louku ke splavu řeky, a abychom toho neměly málo, vydaly jsme se ještě cestou kolem tratě ke Zvoli a od zvolského mlýna zpět domů.

Vrátily jsme se už za šera. Mirek pracoval v garáži na údržbě auta, měl ho na špalkách a právě umýval kola s tím, že je natře černou barvou a zabrání tak začínajícímu rezivění. Chvíli jsme se spolu bavili, já jsem šla domů a Mirek pokračoval v práci.

Asi v půl osmé, těsně před zprávami na TV Nova, přišli společně Mirek a Nora do kuchyně a Mirek mi říká, že je Nora jakási nemocná. Šla jsem ji zkontrolovat a opravdu byla doslova jako "zpráskaný pes", ocásek mezi nohama, uši nalepené na hlavě, v očích bolestný výraz, a co bylo zvlášť nezvyklé, ihned si lehla pod stůl a odmítala žrádlo i pití.

Doma nastal zmatek. Debata mezi Mirkem, Miladou a mnou vyústila v hádku:

" S tebou byla na procházce, co cestou sežrala ?"

" Ty máš ve sklepě binec, tam mohla sežrat cokoliv, třeba silonový sáček, vazelinu, a co ještě!"

" Proč na ni nedáváš pozor!"

" Bože, vy s tím psem naděláte."

" Třeba ji chce někdo otrávit!"

" Blila? Co blila? "

" Já nevím! "

" Jak to, že nevíš! " ..........

Šli jsme spát, Nora do svého pelíšku v naší ložnici. Nemohla jsem usnout, sledovala jsem každý její nádech a pohyb. V jednu hodinu začala hrozně nadavovat. Pejskaři znají, co pes dovede, když chce něco ze žaludku dostat ven. Nora tam nic neměla, protože večer nežrala a tak to v ní dunělo jako v sudu. Rychle jsem vyskočila z postele a běžela s ní ven. V pyžamu s baterkou jsem kráčela za Norou, která se mi úmyslně schovávala za stromky, abych zjistila so vyvrhne, nebo co z ní vyjde druhou stranou. Nic se však nedělo. Stála a koukala tím svým smutným pohledem. Byla mi hrozná zima, tak jsem ji popoháněla domů, kde si v chodbě lehla. Vyhledala jsem v knihově všechny naše dvě knihy o psech a hledala jsem příznaky různých chorob a otrav, jak se projevují a jak poskytnout první pomoc. Našla jsem všechno možné, všechny rady ale zněly - vyhledat co nejrychleji veterináře! Dobrá rada, ale v tuto dobu mi mnoho nepomohla. Vůbec nejsem informovaná, kde je veterinární stanice s nočním provozem. V Olomouci nebo v Šumperku? Jak se tam dostat, když máme auto na špalkách, protože kola jsou čerstvě natřená a nejsou zaschlá. Volat taxi? Co by mi asi řekl náš veterinář, kdybych ho vzbudila ve dvě hodiny v noci?

Rozhodla jsem se, že vyšetření provedu podle právě nastudované literatury sama. Nora stále ležela na chodbě, z tlamy jí šla pěna a bubliny, a jak dýchala, bubliny se zvětšovaly a zmenšovaly. ( Dnes, když si to vybavím, musím se smát a kdybych to zaznamenala na video, určitě bych jela na nějaký jazykový kurz třeba do Anglie, protože by tento záznam vyhrál v pořadu "Tak neváhej a toč" první místo!)

Mokrou hadrou jsem Noře omývala tlamu, počítala tepy, počítala nádechy, měřila jsem jí teplotu, kterou měla dosti vysokou 39,5 °C. Po mém důkladném vyšetření, ze kterého jsem zjistila, že není otrávená, protože pěna jí šla jen z tlamy, čumák měla pěkný, čistý, jsme se pomalu odebraly na svoje pelíšky. Dlouho jsme nespali když Nora začala zase dávit. Tentokrát se obětoval Mirek a šel s ní ven. Za chvíli se vrátili, opět Nora měla tlamu celou zapěněnou a zabublinovanou.

Ráno už byla teplota lepší, 38,8°C, dostala napít mléka - to jediné přijala. Odpoledne zase dostala mléko, které jí pěkně protáhlo, doslova to z ní stříkalo, ale už bez bublin. Celou sobotu měla půst, v neděli už dostala večer nažrat a další dny už to byla zase ta veselá a hopsavá Nora.

Došli jsme k závěru, že když jsme se vrátily z procházky, napila se saponátové vody, kterou měl Mirek připravenou k umývání kol auta.

Začala jsem Noře říkat "BUBLINO", ale neuspěla jsem u zbytku rodiny, hlavně Milada byla velmi proti, a tak jsem to veřejně zavrhla. Ale když jsme spolu sami a mazlíme se, tak jí tu "bublinu" stejně připomenu!